Květen 2015

Vracím se zpět!

31. května 2015 v 17:04 | Vennus |  Novinky na blogu

Ahoj,ahoj!
Po skoro měsíční pauze se vracím zpět na blog!
Omlouvámse,že jsem tu tak dlouho nebyla,ale měla jsem spoustu učení,přijímačky na gympl(kam jsem se DOSTALA!),tak jsem musela hlídat sestru,........Takže pardon:(
Ale te%d se chci zase blogu věnovat.Mám i jednu novou monsterku a to.....Toralei Stripe Coffin Bean!Dostala jsem ji od babičky,za to že jsem se dostala na gympl.Od rodičů jsem dostala 3 knihy a to:Šepotání,Etiketa a 3pionáž-Trochu jiný penzionát-Kniha první a Deník malého poseroutky 9:Výlet za všechny peníze.
A taky jsem etď totálně závislá na anime Fairy Tail-je to super!A o tom teď taky blog trochu bude.Bude sem dávat profily postav,mé obrázky atd........Asi vás to nebude moc bavit,ale mě to baví hodně,takže to tu prostě bude!Fairy Tail je vlastně o tom,že svět je plný magie a existují také mágové-lidé ovládající magii:A tito mágové se druží do kouzelnických cechů.A jak už bodří možná vědí(schválně z jakého je to filmu?:D) tak i Fairy Tail je cech.Příběh začíná když se k němu přidá Lucy-někde se píše že je Sférická čarodějka,jinde že je Hvězdný mág,takže kdo ví?

Zatím sajonara:)




1.kapitola-Povolaní

4. května 2015 v 17:17

Ahoj,ahoj!
Tady je teda první(a děsná:D)kapitola Povolaných.Je to trapný,já vím:)


1.kapitola

Ve sluncem prozářeném pokoji se otevřely dvě azurové oči. Nebyly namodralé, na šedlé ani nazelenalé. Byly jen azurové.Oči se posadili protáhli se a zazívali.Tedy ne ty oči ale jejich vlastník. Byla jím Lara Brownová,nejobyčejnější dívka na světě.Byla normální 16 letá teenergerka do které byste nikdy neřekli,že se jí stane něco zvláštního.Opak je však pravdou.

-

"Cink!Cink!"ozvalo se ode dveří.

"No to snad ne!"pomyslela jsem si.Nemohly zazvonit před pěti minutami když jsem ještě nebyla ve sprše!?"No nic stejně to bude jen pošťák."řeknu si.Ale zvonění zesilovalo a ten člověk venku za chvíli vyváděl jako maniak."Ach jo!"povzdechnu si,vylezu ze sprchy a hodím na sebe pyžamo.Vždyt´ je to jenom pošťák ,nemusím vypadat jako modelka,že jo.Šourám se ke dveřím za neustálího zvonění toho magora."Už jdu!"křiknu,dojdu ke dveřím a otevřu je.

Ale místo namýchnuté pošťačky uvidím dvoumetrového svalouše v černým obleku,kravatě a s tmavýma slunečníma brýlema."Ehm....přejete si?"řekla jsem nejistě."Lara Esmeralda Brownová?" zeptá se on."Hm.To jste se spletl.Já druhé jméno nemám a už vůbec ne Esmeralda."ohradím se "Mám neodkladný rozkaz odvézt Vás do Lexionu" "A co to je Lexion?" zeptám se přiškceně.Ten chlap mě celkem děsí a koho by taky neděsil,že jo."Na otázky není čas.Vše se dozvíte na místě." "Promiňte,ale budu se muset odřeknout.Naschledanou." řekla jsem a chtěla zavřít dveře.Ale ten chlapík tam dal nohu,takže nešli zavřít.To už mě vyděsilo hodně a začala jsem ustupovat dozadu."Nevím co je to Lexikon,nevím kdo jste vy a nehodlám to zjišťovat.Běžte hned pryč nebo zavolám policii!" zařvala jsem na něj co nejstatečněji to šlo a začala jsem dolovat z kapsi mobil.Ten chlapík už zněl znuděně jako kdybychom zrovna probírali počasí nebo politiku:"Slečno,Vy asi nechápete vážnost situace.Půjdete se mnou sama nebo vám pomůžu.Jiná možnost tu není.""Dobrý pokus pane.Celkem jste mě vyděsil ale můžete vyřídit Anně a Camille že tenhle apríl jim prostě nevyšel!"pověděla jsem mu výsměšně, otočila se a chtěla jít do svého pokoje.

Jenže jsem uděla sotva krok a on mě chytil za zápěstí."Slečno jestli se mnou nepůjdete hned ted,svět jak ho známe brzy skončí!" skoro křičel když to říkal a mluvil s takovou naléhavostí v hlase jako by to myslel vážně.To mě trochu vyvedlo z míry,ale stejně jsem se mu vyškubla,sjela ho aby to nepřeháněl a co nejslušněji jsem mu řekla aby vypadl."Slečno bohužel mi nedáváte jinou možnost."pravil a udělal nějaký pohyb rukou.Ten pohyb způsobil že se mi zamotala hlava a upadla jsem na zem.



-

Do očí mi svítilo slunce,to jsem poznala i se zavřenými víčky.Ležela jsem na něčem tvrdém,co připomínalo sedačku v autě,hlavně proto že mě do zad něco bolestivě bodalo a to něco připomínalo zapínání pásu.Ani jsem se moc nespletla.Když jsem otevřela oči,zjistila jsem že neležím v mojí posteli,v mém pokoji,do zad mě nebodá mobil nebo kniha a do očí mi nesvítí slunce skrs rolety na mém okně.Ne. Ležela jsem na sedačce která vypadalo jako by byla z letadla nebo z vrulníku a do očí mi pralo slunce přímo z oblohy.To mě celkem zmátlo,ale když jsem se podívla pod sebe měla jsem co dělat abych nezařvala nahlas.Pode mnou byla taky obloha a mraky,jen úplně dole jsem rozeznávla obrysy země.Přede mnou jsem uviděla kouřové sklo a za ním seděl u palubní desky ten chlap co mě přepadl u nás doma.Nejspíš si ani nevšiml že jsem vzhůru,protože pilotoval tuhle věc.Jestli jsem to dobře pochopila ,bylo to něco jako létající plastová bublina s neviditelnou vrtulí i motorem.Jediné co bylo vidět byli sedačky,palubní deska a my dva.

Potichu jsem se posadila a na zkoušku dupla do průhledné podahy.Nic se nestalo,teda kromě toho že mě začala brnět noha.Chlápek si mě naštěstí pořád nevšímal a dál si spokojeně řídil tuhle průhlednou lentilku.Najednou se však začalo stmívat,a to hodně rychle. Zdálo se mi že letíme stále rychleji a rychleji a země se od nás vzdaluje kilometrovou rychlostí.Zamotala se mi hlava a musela jsem si lehnout.Slunce zmizelo a vystřídala ho tma.Pak se začalo oběvovat světlo a najednou ho bylo tisíce,miiony,miliardy.Jako byste jeli vlakem v tunelu a najednou vyjeli ven a ocitli se v nočním Las Vegas.Proletěli jsme kolem jednoho světla,které vypadalo jako by ho tvořila jen mlha a mně došlo,kde jsme.Ve VESMÍRU.To už mi přišlo tak absurdní,že jsem měla co dělat,abych se nerozesmála nahlas.Ale pak mě smích přešel.Letěli jsme tryskovou rychlostí k něčemu,co vypadalo jako kruh,který v temném vesmíru svítil zářivě bílou a fialovou barvou.V kruhu vířily miliony hvězdiček.A ty hvězdičky se rychle přibližovaly.Ať to byla planeta nebo jen obláček mlhy,nechtěla jsem do toho narazit."Dost!Vžyť do toho narazíme!!"zařvala jsem v panice na toho chlapa.Ten byl překvapený jako by mě viděl poprvé v životě ,otočil se na mě a řekl:"Jen klid." i když přes tlusté sklo zněl jeho hlas poněkud zkresleně.Bílý kruh se přiblížil a když do něj naše bublina vletěla oslepilo nás prudké bílé světlo.Já zařvala a omdlela.Poslední co si pamatuju je jasně modrá obloha bez mráčku do které jsme pak vletěli.



-

"Písk!Písk!Písk!" ozývalo se z kouta.

Poděšeně jsem otevřela oči a uviděla skupinku malých šedých myší které se krčili v levém koutě.Jakmile mě jejich drobná myší očka zaregistrovala,následovala další salva pištění a potom hromadný úprk do díry ve zdi.Uchechtla jsem se,posadila a protáhla.Teprve pak jsem se pořádně podívala kde to jsem.Byla to malá kamenná místnost sotva 2 na 2 metry.Byla tu tma,ale ne taková abych nic neviděla,takže tu bylo spíš šero.Chvíli mi nedocházelo co je tady divného.Ani mi to divné nepřišlo,protože takhle nějak vypadal i náš sklep.Teprve pak mi to došlo.Ta místost neměla dveře."Sakra,sakra,sakra!"Zamumlala jsem a vyskočila na nohy.Začala jsem panikařit a obcházela jsem místnost ve snaze najít východ nebo tajný tunel nebo škvíru,skulinu,prostě něco kudy bych se mohla dostat ven.Obešla jsem celou kopku,ale nic jsem nenašla,i když jsem prohmata stěny,podlahu.Bez výsledku.Teprve teď jsem si dovolila brečet.Myslela jsem že se odtamtud už nedostanu ven.A aby toho nebylo málo,začala podlahou prosakovat voda.Zaječela jsem tak vysokým hlasem který by si nezadal ani s tou nejupištěnějjší myší.Za minutu už mi byla po pas a já začínala hysterčit."Pomoc!Pomoc!Slyší mě někdo?!POMOC!Já se topím!"řvala jsem na celé kolo a máchala kolem sebe rukama.Samozřejmně mě nikdo neslyšel a já se dál zoufale plácla ve vodě.A ještě ke všemu se začali zvedat vlny jako bych byla v rozbouřeném moři a ne v pitomém tmavém sklepě.Jedna vlna mě spláchla a já měla co dělat,abych vyplavala zpátky na hladinu."Ty dementní vodo!"zařvala jsem na tan miniaturní rozbouřený oceán.Pomalu,ale jistě mi začínalo hrabat,když jsem řvala na vodu."Přestaň šplouchat!!!"Křikla jsem než se mi do pusy dostala slaná voda.Zavřela sem oči,aby se mi voda nedostala i tam a vyplivla tu hnusnou vodu z pusy.Když jsem oči otevřela čekalo mě překvapení.Voda byla jako olej a nikde nebyla ani stopa po vlnách."To já?"šeptla jsem si pro sebe a vzpoměla si že šumění ustalo když jsem poručila aby voda přestala špolouchat,ale tím jsem se už nemohla dále zaobírat,protože jsem si všimla podivně tvarovaného kamene kousek odemě.Udělala jsem pár temp a doplula až kněmu.Vypadal jako středověké klepadlo nebo jako......zvedací poklop.Celá jsem se zatetetlila.Nejspíš jsem si ho předtím nevšimla,ale teď když jsem plavala s hlavou pár centimetrů pod stropem jsem si ho všimla.Vší silou jsem za něj zatáhla oběmi mokrými pažemi,poklop se nepatrně pohnul a na mě dopadl proužek světla. Celá šťastná jsem pak poklop odvalila a vysoukala se nahoru.Nad sebou jsem uviděla téže modrou oblohu,do které jsme předtím vletěli a pod sebou jsem ucítila měkkou trávu.Kolem dokola byla jen tráva,sposta šťavnatě zelených stromů a jen v dálce jsem záhlédla siluetu obrovského domu.Jinak byl všude kolem dokola azurový oceán,který svou barvou a čistotou přímo lákal k dovádění ve vlnách.I když teď mám vln až po krk.Podle toho oceánu mi došlo že tohle je buď ostrov nebo hodně velký poloostrov.Unaveně jsem se svalila do hebké trávy a pár minut se ani nehýbala.Přesto jsem měla neodbytný pocit že mě někdo selduje.Podívala jsem se doprava a uviděla jak se na mě upírá pět párů očí.


Ashlynn bude samostatně!:)

4. května 2015 v 11:50 | Vennus |  Novinky

Tak tu su pořídím URČITĚ!
-

Faybelle a Darling!

3. května 2015 v 11:44 | Vennus |  Novinky

Obě jsou moc hezké co?
-
fairyscript: New additions! 💙 I love them both so much, and rayedelsol, Darling’s sword and shield are hexcellent!

Moje kniha-úvod:)

3. května 2015 v 11:29 | Vennus |  Ostatní

Ahoj,ahoj!
Už nějakou dobu píšu knihu,mám asi 7 kapitol.Kámošky říkají,že jeto dobrý ale......
Rozhodla jsem se,že nejdřív ji představím na blogu a prosím o váš upřímný názor.Klidně i negativní:)
Během týdne vydám i první kapitolu,tak prosím,abyste si ji přečetly:)
Kniha bude 1 z asi trilogie Povolaní.
Tady je něco jako nástit děje:

Lara Brownová(já vím fakt originální přiíjmení:D)je obyčejná šestnáctiletá holka,která žije sama s tátou-máma jí zemřela když jí byl rok-v New Yorku.Ale jednoho dne jí u dveří zazvoní podivný chlap a svět se jí obrátí vzhůru nohama.Unesou jí do jakéhosi Lexionu-což je,jak později zjistí dimenze kde se cvičí Povolaní-kde se setká s dalšími 5 lidmi-přátelskou Nikki,snobskou Alexis,výbušným Sethem,klidným Elliotem a uzavřeným ( a moc hezkým:))Ryanem.Všichni jsou Povolaní-jsou jako jediní povoláni k tomu aby ovládali moc Stvořitelů.Lařina moc pochází od Naides(Vodních nymf) a ovládá sílu Aqua(Voda).Zjisttí že existují statisíe dalších dimenzí s normálními i prapodivnými obyvateli.Společně s ostatními se musí cvičit v ovládání žiclů ay zabránili katastrofě v podobě Dvojčat-nejsilnějších Stvoření temnoty všech dob.

Co na to říkate?:)



Moje první oddělovače

1. května 2015 v 18:34 | Vennus |  Obrázky,animace atd...

Ahoj,ahoj!
Už dlouho chci dělat nějako grafiku,tak jsem se rozhodla udělat aspoň oddelovače:)
Můžete je používat,ale jen bez umazávání jména!

Ten první je s Honey Swamp.Je to můj historicky první oddělovač,tak se mi prosím nesmějte:)

Druhý je se Spectrou a jejím miláčkem,ducahřskou fretkou Rhuen:)

A třetí je s Clawdeen a Cleo z edice Skull Shores a znakem Skull Shores vlevo:)



Jinafire na jarních prázdninách

1. května 2015 v 18:06 | Vennus |  Mé panenky

Ahoj,ahoj!
Probírala jsem se fotkami MH v počítači a objevila fotky Jinafire z jarňáků na Šumavě.
Je jich jen pět,ale jelikož teď nemůžu nahrávat fotky,tak aspoň něco:)
Líbí se vám fotky?Která nejvíc?